Včera jsme se s Andrejkou vypravily na Pražské jaro, koncert Radu Lupu, Cristiana Mandeala a Symfonického orchestru Českého rozhlas. Daly jsme si ve Sphinx večeři, vínko a po diskusi o biometrii jsme s hlavami rozvířenými myšlenkami, tedy v ideálním rozpoložení, vydaly do Obecního domu.
Hurá! A ještě jednou sláva! Volám z plných plic…! Málem mě totiž tahle nezaměnitelná událost - skutečně nezaměnitelná, neboť koncert byl překrásný! – minula … Proč, ptáte se?
Zhruba před týdnem jsme posedávali s přáteli v jedné restauraci a diskuse se snesla právě na Pražské jaro. Kamarádka se pochlubila, že se chystá na zahajovací koncert a já jí to ze srdce záviděla, zcela udivena tím, že se tento rok Pražské jaro koná! Poslední měsíce jsem většinou jezdila do práce autem, protože Madlenka odmítala spolupracovat, likvidovala zahradu a veškerá, poměrně nákladná opatření, nebrala v potaz (příběh o tom, jak mě při příjezdu z práce radostně vítala poté, co se jí podařilo podhrabat pod plotem a celé odpoledne trávila na společném dvoře, asi všichni znáte...:-)) Vozila jsem jí tedy každé ráno na hlídání ke známým. Jezdit do práce MHD se mi tak poštěstilo až v posledních týdnech. Kdo tráví rána stejně jako já, jistě ocení nepopiratelné výhody tohoto způsobu cestování (o nevýhodách nehovořím, dnes mě málem rozpůlily dveře ve vlaku…o tom ale až jindy:-) ). Člověk zhltne krom snídaně i několika desítek stran oblíbené knihy či časopisu a díky všudypřítomným plakátům se seznámí s kulturním děním v Praze. O to víc mi ale připadalo divné, že jsem něco tak zásadního, jako je Pražské jaro přehlédla…
Vše mi došlo až při poslechu Událostí a komentářů z minulého týdne, kde se ředitel Pražského jara a jeden z recenzentů ČRo poněkud rozpačitě rozpovídali o reklamní kampani letošního ročníku…
Ta dáá da dáá da/dáá da dááá …už Ti svítá Verunko?!
Ano, no ano…! Ten plakát! Ten plakát, nad kterým jsi několikrát při sebíhání jezdících schodů kroutila hlavou a nikdy ho nedočetla do konce… To bylo ono! Pražské jaro a doslova „doslovná“ transkripce jednoho z nejkrásnějších děl, které znáš…Uf!!!
Tak takhle jsem se nechala lapit, přátelé a málem jsem přišla o kvalitní kulturní zážitek! Nedopadli jste náhodou stejně? Včera byla před námi celá řada volná ...;-)
Tento post berte jako vyjádření díků naší krásně dekadentní a dechberoucně poklesávající společnosti za to, že mi díky své většinové kulturní orientaci dovolila užít si i přes mou přibržděnost tu „mou“, nerapařskou, nemetalickou, nehiphopskou …, nu zkrátka co do popularity dosti „out“ kulturu, neboť lístků bylo a je stále dostatek…
A tak to zase všechno dobře dopadlo.:-)
Krásný nejen kvalitní hudbou prodchnutý den přeje, Designer of law (nebo love?:-))
PS pro mého učitele hry na kytaru, který provádí transkripce skladeb pro Českou filharmonii: Tome, mám pro Tebe zlepšovák…!;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat