Mocná síla hudby...

Chtěla jsem si k sekání zahrady půstit mp3 s hity 80. let, které jsem si dnes koupila, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Soused mě totiž zrovna oblažoval hity rádia Country a nebyla jsem si jistá, jak by zněli Azoto v rytmu na Okoř je cesta...

Po hodině zápolení se sekačkou, která se rozhodla nesekat nezapojena do elektřiny, blbka!(domnívala jsem se, že mám tolik energie, že to vyřešíme bezdrátově...), jsem už téměř neprodyšně uzavřena v bezpečí domova, zpívám San Salvador a řeším, který nástroj vzít do ruky. Andrejka naštěstí není doma, a tak zatímco se ona pokouší na fakultě osvítit studenty svým nepopiratelným charismatem a věděním, měním se z introverta v extroverta! Uááááá! Nooo, ani to nebolelo...

Hnána mocnou silou hudby mám na vás dotaz, přátelé...uvědomujete si proč na vás ta která píseń působí tak, jak působí...? Nemluvím teď o vzpomínkách na první a další lásky, letmé dotyky rukou apod., zajímala by mě věc paradoxně hlubší, jestli dovolíte:-) (čímž samozřejmě nezpochybńuji hloubku vašich vztahů, pro Bůh!). Zajímá mě, co do hudby promítáte? Uvědomujete si, na co se zaměřujete? Co z konkrétní písně vás nejvíc oslovuje? Zpěv? Konkrétní nástroj? Nebo vnímáte "jen" píseň jako celek? A proč? co si představujete? Samozřejmě vše čistě subjektivně, žádná "fakta"? Kam nebo kudy vás píseń, nástroj, zpěv provází?

Pro konkrétnost: ain´t no mountain high enough...te´d jí poslouchám...nádherný zpěv, energie, hory, stoupání, důvěra, společnost, hory, bezpečí...jistota, život, láska...

Fajn a po slovech pocity: jo,tohle všechno je fajn, cítím, že to mám, ale málo, málo jistoty, málo lásky, život je nevyzpytatelý, ale nádherný, stejně jako výstup na horu a zpět do údolí, na hory, které miluju! Velmi si věřím, sešla jsem z hory do života, ale pořád se hodně bojím, život je strašně nebezpečný, ale teď už vím, že zvládnu všechno. Úplně všechno!

A hlava: klíčový byl jednoznačně zpěv podbarvený nástroji, které mu umí dodat potřebnou náladu a energii. Vědomě vzato, ano, přesně tohle mi v životě chybí a takhle se cítím.

Jaké pocity ze sebe dostanete vy?:-)) No, dobře, nemusíte mi to psát, zkuste to třeba jen pro sebe...nejsem VŮBEC zvědavá a ráda se, jako správný introvertní exibicionista, odhaluji na veřejnosti.:-)

Krásný večer!