Právě mi přišel od Jana Bílého prostřednictvím jeho článku podnět k zamyšlení...Předávám částečně dál, abyste duševně a vztahově nezaostávali a měli nad čím přemýšlet...:-)
"...Kde je oběť, tam je pachatel. Buď jsme (většinou) obětmi a pachatel je ten druhý, nebo - to v tom vzácném případě, když si děláme výčitky - to bereme na sebe a jsme pachatelé. To je ovšem pouze opačná strana mince. A je vlastně úplně jedno, vybereme-li si tu jednu, nebo tu druhou stranu.
Články o obětech (my muži, my ženy, my matky samoživitelky, my nezaměstnaní, my prostí "obyčejní" občané) dosahují stejně veliké popularity, jako články o pachatelích (Paroubek, Topolánek, korupční úředníci, ty ženy, ti muži, ti na druhé straně). Čtou se krásně, protože se čtenář cítí bezpečně. Netřeba cokoliv dělat. Jen používat přihrádky a přitakat vlastní nevině.
Články o vlastní zodpovědnosti, o tom, že jsem si vybral (abych se vrátil k tématu muži-ženy, muži-muži, ženy-ženy) přesně tohoto partnera (tuto partnerku), kterou mám, že, pokud se on/ona změnila za ty roky, tak i já na tom nesu vinu, protože jsem byl celou tu dobu u toho, se čtou hrozně a mají skomírající ohlas. To proto, že nenabízejí ani útěchu, ani útěk. Jen práci a sebereflexi.
Mimo dvojici pachatel-oběť vidím inteligentního dospělého. To je ten, který chápe, že jeho okolí je přesně takové, jaké si zaslouží. Který za to, co prožívá, bere spoluzodpovědnost. Pozor - ne celou zodpovědnost, jen tu část, která mu (ji) patří. Tedy asi padesát procent. Děti, jak píše nedávno v Praze pobývající Fred Kofman ve své knize "Vědomý business", se brzy naučí dávat druhým roli pachatele ("Brácha si začal") nebo přiřazovat sobě roli oběti ("Ono se to rozbilo"). Dospělý bere zodpovědnost ("My jsme se poprali" nebo "Já jsem to rozbil"). Ale - kdo z nás by řekl, když přijde pozdě na schůzku, protože "Byla zácpa", raději "Prostě jsem vyjel pozdě"...".
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat