Nedávno jsme byli se známými v jedné argentinské restauraci. Večer probíhal v relativně poklidném rytmu. Když jsme se jali platit, přistoupil k nám místní restaurační kouzelník s balíčkem karet v ruce a začal nás okouzlovat svými triky...Moc se mi to líbilo a spontánně jsem své nadšení dávala najevo. Tleskala jsem a na jeho ruce koukala jen velmi sporadicky, a to přesto, že jsem některé triky znala...V tu chvíli se mi líbilo nechat se "spoutat" neznámem a věřit, že se všechno nedá zaškatulkovat a pochopit... Je jasné, že já a kamarád, který reagoval obdobně, jsme byli vhodnými kandidáty pro kouzelníkovu součinnost, a tak se na nás obracel o spolupráci při svých kejklích (přinesla jsem si domů ohnutou švédskou minci:)...
Andrea se naopak tvářila velmi skepticky a odměřeně a cestou domů se mě ptala, jestli jsem si také všimla, že byl nějaký "divný"..., a tak jsme si povídaly o našich pocitech z toho "týpka" a já doma letmý pohledem projela knihovnu,zda nenajdu knížku, kde jsou jeho kouzla vysvětlená a druhý den jsem spěšně prolustrovala internet...nenašla jsem nic.
Po chvilkové introspekci mi ale bylo vše jasné... Ano, těší mě víra, že se všechny věci nedají poznat a pochopit! Ano, i tenhle paradox ve mě je! Přes neodbytnou touhu pochopit některé události mého životaběhu ve mě existuje jiskra, která činí pravý opak...rozzáří se a svým plamínkem mi dává najevo, že věci neznámé,tajemné a nepochopené jsou pravými postavami onoho kouzelného světa, který mě tak fascinuje...Je jistě krásné umět věci srovnat a vysvětlit, je ale magické okouzleně zírat do světla a cítit jeho energii a teplo...
Je uchvacující balancovat mezi těmito póly, míjet se, proplétat a nechápat...
Vnímáte to stejně?
Příjemné dny plné sladkého mámení přeje,
DL
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat