Trans....

Tak jsem to včera všechno přežila...poté co se Madlenka rozhodla utéct ze zahrady na společný dvůr a nepustit nikoho z a do domu, vracela jsem se dvě hodiny z práce do Černošic, neboť byla výluka...a zpět do práce s Madlou, neboť byla totálně vystresovaná, jsem se vrátila večer domů v brutální bouřce, lijáku a kroupách, aby mě přivítaly...výpadky elektřiny.

Máme plynový kotel, takže po jednom z výpadků začaly Andree, jakožto předsedkyni SVJ chodit smsky o poruše kotle a následně o úniku plynu, kterážto informace byla téměř okamžitě následovaná hlasitou signalizací ve společných prostorách...

Nu, nastaly tedy telefonáty se všemi na věci zúčastněnými a dobrodužná akce zkoušení, který vypínač asi restartuje kotel, proč to pořád hvízdá apod. Musím říct, že pro mě to vzhledem k mým lehce sebevražedným tendencím byl docela zážitek a zatímco Andrejka se kryla co nejdál od zdroje výbuchu, já se se správkyní a následně i s jedním členem výboru hrabala v ovládání. Po pár desítkách minut se to panu Martínkovi vypnout povedlo, a to samozřejmě zcela jinak než nám radili přátelé na telefonu z plynáren...

Nu, legrace. Zaujala mě nicméně jedna věc. Představte si řev sirény, blikající signalizační světla, apokalyptické počasí...a...v klidu se procházející sousedy. Tu jednoho s dítětem v náručí prohlížejícího si kotel...Tu druhou vybírající schránku bez jediného dotazu na to, co se děje.

Neměla jsem moc čas analyzovat, ale tohle mě skutečně zarazilo. Kam zmizel pud sebezáchovy? Zřejmě se zase vracím ke svému předchozímu postu, omlouvám se, ale kam zmizel zdravý strach?

Včera jsem četla článek jednoho psychologa, jehož jméno si nepamatuji, ale psal mimo jiné o schopnosti cítit transcendento (uf, to je slovo!), jakožto součást spokojeného života (je to jeden z psychologů, který se odvrátil od spojení šťastný život, což je mi přiznám se, blízké). Tenhle pocit je podle něj spojený se schopností vnímat to, co nás přesahuje. Nevím, jestli je to tak, jak říká, nicméně osobně mám pocit, že tuhle schopnost mám malou a snažím se jí neustále posilovat, a to prostě proto, že mi to dělá dobře, paradoxně mě to ukotvuje, míň se bojím, ale zároveň cítím větší zodpovědnost za to co dělám a cítím.

Včera jsem měla intenzivní pocit, že tahle schopnost někam mizí, že jí lidé přestávají cítit. Jak to vnímáte vy? Vy osobně? Vy cítíte...?:-)

Pokud ano, budu mít velkou radost, protože v tom případě možná nepřijde pár lidí o život...třeba při výbuchu plynu.;-)

Mějte se krásně tropicko - transcendentně...:-) DL